"Co tě vzrušuje?"

29. března 2012 v 20:05 |  Deník
Včera jsme psali test z výtvarky. Docela absurdní, co? Jenže já... já, která chci jít studovat historii, jsem naprosto pomotala renesanci. Detail. Vdruhé hodině výtvarky jsme pak kreslili perspektivu. Netuším, proč něco tak nudného musímě dělat každým rokem.

Uprostřed kreslení či spíše rýsování místnosti z plánku, který ležel přede mnou, jsem se sbalila a zdrhla jsem na konec třídy. Teda ne že bych měla něco proti Blondie Zombýně, vedle níž jsem do té doby seděla, ale ta lavice se nohorázně viglala. Proto jsem se odstěhovala až do jedné z posledních, kde se ke mě začali hned nenápadně otáčet Zuzka a Tomáš. Ne, vážně nejsem tak kolektivně oblíbená.


První ze zmíněných se vždycky jen tak mrkla do plánku bytu, pak na můj výkres a potom nakreslila pár čar. Můžete hádat, podle jaké předlohy. To Tomáš se alespoň obtěžoval s trochou té decentnosti a mezi slovy: "Aha... Jo ták! ... Ještě tady... Tady má být co?..." prohodil i: "Tak co, půjdeš na tu knihovnickou?" S vědomým pohybem zakrývajícím si výkres jsem mu odpověděla: "Ne, zrušili mi obor." Nato se ozval další spolužák, který přes celou třídu zařval: "Co že tě vzrušujééé?" Pak na co ta mládež myslí, že? :D

Ale i tak, můj záchvat vyprovokovaný touhle nedoslýchavostí neměl na ten pondělní. Když jsme si my holky po dvou hodinách tělocviku uřícené z běhu a gymnastiky začaly na sebe stříkat voňavky, spolužačka aneb McKráva začala s poučováním. Divím se, že jí za tu přednášku o tom, že nadměrné dýchání oxidu způsobuje rakovinu a ona nechce zemřít tak mladá, nedostala nějakou vůní do ksichtu.

Odpoledne jsme zase byly s Wolfy v našem milovaném městě. Tam si má kamarádka šla koupit mikinu. Ehm, teda až po tom, co se při pohledu na mou sukni a legíny začala divit, "proč jsem zase nahá." Ale já byla jako vždy oblečená! :P

V onom obchodě byl tentokrát jeden sympatický prodavač. Na Wolfynu otázku, jestli si vyhlídlou mikinu s psiskem a t'apkami může vyzkoušet, okamžitě odpověděl ano a pak už jen dodal, že neví, o čem je řeč, protože nerozuměl. :D Pak ji Wolfy velmi mile sundal a podal jí ji. ( Co to je za větu? :O )

Navrch nás upozornil, abychom si dávaly pozor ve vedleší místnosti, kde byly kabinky. Jednoduše tam vytřel podlahu a já doted' netuším, co to mělo znamenat. Holky, nechod'te tam nebo holky, neuklouzněte, bolelo by to? :D Vím, to první je reálnější. Zatímco se Wolfy navlékala do mikiny, já jsem si prohlížela trička.

No a skončilo to tím, že mi onen prodavač vnutil tmavé rifle. Očividně byl dost vyjukaný z toho, že nevím, jaké mám proboha číslo. To ale nebylo nic proti odpovědi na jeho otázku, které ze dvou džín mám na sobě. Řvaly jsme tam na sebe přes závěs a všichni tři jsme z toho měli úžasný výtlem. (Vlastně to bylo předtím, než mi druhé modré - zdůrazňuji modré - hodil vyloženě na hlavu. :D )
Já: "Já nevím."
On: "Tak to přečtěte."
Já: "Tam nevidím... Wolfy, přečti to, prosím."
Wolfy: "Ééé... Hmmm... Ééé... Ííí... A co jako? ... Co mám číst? ... Tady je toho... nějak... víc..."
On: "Čtyři písmenka snad nejsou takový problém, ne?"
Já: "Pro nás jo! ... (název značky)"
On: "Takže který?"
Já: "Ty černý!"
On: "Ale černý jsou oboje...!" :D
Chudák. Barvoslepý k tomu. Ale sympat'ák!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky | Web | 3. dubna 2012 v 8:15 | Reagovat

=D...ta poslední věta je dobrá...=D (jinak celý text je skvělý)

2 Lexi | Web | 5. dubna 2012 v 19:25 | Reagovat

já z těch rozhovorů opravdu nemůžu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama