Uvítací fanfára pro cukřenku

21. února 2012 v 19:01 |  Deník
Včera odpoledne jsem se s Wolfy vydala do knihovny. A i když mě tam Wolfy pozvala, divila se, že jsem si dokonce i svlékla bundu a vyzula boty, abych se mezi těmi regály s knížkami mohla ztratit. Mimichodem, vyplnila jsem křížovku a dostala jsem bonbón. :D Knihovnice pak prohodila: "To bylo lehké, že?" No jasně, proto jsem nad otázkami pro děti z prvního ročníku přemýšlela asi pět minut. Pro představu: Dny na papíře. Hihi, kalendář! :D Po chvíli v knihovně, kdy jsem odolávala svodům něco si půjčit a nadávala, že nemají nic od Michaela Scotta ( a i kdyby měli, stejně si to nevezmu! ), jsme odešly.

Následovala návštěva cukrárny, ale tentokrát jiné, než té naší zamilované. To bude asi důvod, proč jsem se tam necítila tak dobře. Taky jsme si jako vždy daly čaj, proto jsem zpoza nabídkového lístku vytáhla s hlasitým: "Tramtadadááá!" cukřenku. Já vím, chtělo by se to mírnit. :D Taky jsem od Wolfy dostala strašně krásný obrázek. ( Odběhnutí - záchvat smíchu při pohledu na něj - vrácení se. ) Už ted' má čestné místo na zdi mého pokoje, hned nad fotkou našich nejoblíbenějších herců.


Potom jsme zamířily k Wolfy domů, kde kamarádka asi kolem čtvrté hodiny poobědvala. Taky jsme se na Facebooku bavily tím, že jsme si četly naše debaty s jedním klukem, který mi jde nehorázně na nervy. Na dočtení těchto nesmyslů jsem Wolfy nalákala k nám domů. Celkově ta cesta byla... ehm... takové slovo snad ani neexistuje. Točily jsme se uprostřed silnice v naivní nadějí, že tančíme polku a valčík. Až skoro před našim domem jsme zjistily, že za námi někdo šel. :D

U nás jsme pak rozebíraly různé věci. Tak třeba to, že by bylo fajn dospělému klukovi vykat, a ne si jeho jméno zkrátit, udělat z něj zdrobnělinu a pak před něj ještě přidat Mc. Jak ho tak jednou oslovíme, jsme v háji... Definitivně.
A mimochodem, Rytmus dokáže jen vše zkazit. Když někde vystupuje, tak nedrží hubu. A když je na plakátě, navleče se do růžové. Sakra, vždyt' je tak krásnej... :D

A třetí problém: S Wolfy máme jen jednu společnou fotku. Tohle jsem se snažila vyřešit tím, že jsem po Wolfy hodila chlupatpu kožešinovou ušanku a dotáhla jsem ji i s ní před zrcadlo. Pověsila jsem se Wolfy na záda a snažila jsem se o nějakou krásnou fotku. Mimoto, že tam Wolfy škrtím, ani jedna z nás není pořádně vidět a celá je rozmazaná, by celkem ušla. :D

Večer Wolfy musela na vlak, tak jsem ji šla doprovodit. Já jsem šla a ona se vedle mě vyloženě klouzala na silnici. Tak se měl nejkrásnější kluk z okolí na co dívat z okna, no. Jen nevím, jestli ji zaregistroval, když kolem jeho domu jen tak proletěla. :D

Vlak měl zpoždění, tak jsme ještě měly dost času na ty naše debaty. Tam, na vlakovém nástupišti, opřené o zábradlí, mi konečně došlo, jak je marné se o něco určitého snažit. Ten problém je ON. ( Slzy jsem se snažila zakrýt, ale naštěstí byla tma. ) Já to prostě vzdát neumím, i když není nic nereálnějšího. ( Vlastně jo, že bych se naučila lyžovat. ) :D Já si prostě na ten úsměv nároky dělat budu! :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama