Pomyslný seznam kamarádů

25. února 2012 v 23:21
Opustili mě...

...všichni mí přátelé. No tak jo, přeháním. První onen "kamarád", se kterým si někdy - při nejhorších záchvatech lítosti - píšu. Sakra, musím si ho zase vymazat, at' mám pokoj. Po něm i Wolfy, která se tentokrát pro změnu přidala do našeho společného chatu. A před chvílí i Emo Barbie, která řeší velký problém. Proč svému bývalému klukovi nedala kopačky dřív než on jí? Já to vážně netuším. Tak, a ted' jsem toho svého "kamaráda" odebrala i z Facebookových přátel, jsem prostě šikulka! :D


Nemám ho ráda za ty jeho řeči. Copak normální kluk začíná debatu s holkou slovy "Zduř". V tom lepším případě, samozřejmě. Nikdy mi nic neudělal, ale pokaždé mi napíše, že se mnou chce být jen kamarád. Když se potom debata stočí k tomu, koho mám ráda, naráz se objeví několik plačících smajlíků. Hm, to asi samo, že? Vážně nechápu, proč jsem na něj tak zlá, když mi vlastně dohromady nikdy nic neudělal.

Jenže já jsem v poslední době zlá na všechny. Řvu po tom, koho mám ráda, jen proto, že mi chce pomoct? Jakým právem se k němu tak chovám? Já nechci... Já vážně nechci, to samo. A je mi to moc líto.

Proč se ještě nenašel někdo tak inteligentní, kdo by napsal knihu Jak vycházet s lidmi? Nebo poradil, jak ovládnout pubertu? Mám totiž pocit, že i jako pětileté děcko jsem byla rozumnější, inteligentnější a dokázala jsem se kamarádit s každým.

Ted' si pomyslný seznam svých přátel hustě proškrtávám a nad některými vážně váhám. Odcizují se, ale co já s tím nadělám? Nic. Nové kamarády si pečlivě hlídám, málokoho k sobě připustím a nechám ho odhalit mé pravé já. Většinou to trvá měsíce, ne-li roky, jen jedna vyjímka se na světě našla. A téhle vyjímce se musím co nejdříve omluvit, nebo na ni budu pořád myslet. Tak skvělý člověk si přece nezaslouží, aby po něm malá holka řvala na potkání. Navíc za něco, co mínil jako vtip.

No, už aby to bylo za mnou... A hodně daleko. Ale zapomenout, to jen tak nepůjde. Vlastně to vůbec nepůjde. Tak proč to do háje říkal? Nenávidím se za to, co k němu cítím i za to, jak se k němu chovám. A ještě víc za to, že o něm nedokážu chvíli nemluvit, natož na něj nemyslet. Za tohle bych si minimálně nafackovala.
Další článek o ničem, ale lepší už to asi nebude. Jdu spát. Dobrou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama