Ach, ty naše vztahy...

21. února 2012 v 22:52 |  Deník
Zase si píšu s kamarádkou Emo Barbie a zase nevím, co to v mém okolí jsou za vztahy?
Holka chodí s klukem, který se líbí její kamarádce. Ta neváhá udělat cokoli pro to, aby ho dostala. Chápete to? Já... Když se mi líbil stejný herec jako Wolfy, přeorientovala jsem se na jeho kolegu. Jak tohle může kamarádka nebo spíše "kamarádka" udělat? Miluju jejich statusy na Facebooku s hromadou srdíček a řečmi, jak jsou best friend a zaručeně je nikdy nic nerozdělí. Jasně, spolu a navždy. Ale jen do doby, než se na scéně neobjeví nějaký kluk. Já bych tu debilní krávu zabila! A stejně se zase dají dohromady...


Proč holka kývne na žádost kluka, jestli s ní chce chodit? Proč, když ho ani nezná? Nebo ho snad dokáže mít ráda i bez prvního dlouhého pohledu z očí do očí? Bez prvních pro ostatních běžných, pro ni kouzelných vět? Bez strachu, že se před ním ztrapní? Bez představ, že ji přinejmenším bere za ruku? Bez snů, ve kterých se s ním potkává? Bez zvláštního pocitu, který se dostaví vždy, když s ním má být a bez zrádného úsměvu, který se sám od sebe vykouzlí vždy, když na něj jen pomyslí? Pokud ano, jsem ráda za tu svou lásku, kde tohle nechybí. A co z toho má ten kluk? Šel na ples, uviděl tam nejhezčí holku a pak jí napsal, jestli s ním bude chodit. Pokud se mu to povede, bude ji mít jen k veřejnému oblizování a osahávání. A pokud ta holka má rozum a pošle ho do háje a ještě dál, nepřizná se k tomu. On je přece machr, on všechno ví, on je ten nejlepší. On dává rozkazy, on se musí poslouchat a jemu se přece nesmí odporovat. Kretén.

Přemýšlím, který vztah je pro člověka nejlepší. Asi ten rodičovský. Rodiče by nás přece vždy měli podporovat (haha) a věřit nám (haha). Wolfy mi pravidelně říká, že otec svou dceru rozmazluje, hýčká ji, je to jeho princezna. Proč tohle neplatí u nás? Copak na princeznu se řve? ( Tot' lepší případ. Kromě mlácení mě jednou hodil o zem. Důvod? Bylo mi blbě a neležela jsem v posteli. ) Jeho věty typu: "Proč zrovna já mám tak debilní děcko?" mě dokáží rozbrečet, ačkoli mám jakoukoli náladu. Vážně dodají sebevědomí. Dokáží ho vytočit úplné blbosti. A i přesto ho mám ráda. Asi je to tím, že takový na mě byl hlavně, když jsem byla malá. Ale jak jsem mu měla vysvětlit, že nemůžu za to, že nejsem kluk? Naštěstí už si zvykl. Snad je to i tím, že se chystám na intr. Ale stejně mi budou chybět. Kamarádi, rodina i ti lidé (a věci), které nemám zrovna v lásce. Vím to a je mi to líto už ted' - předem.

Odbíhám k jinému problému. Mám rá... ne, miluju o hodně staršího kluka. Jeho úsměv, jeho oči, jeho hlas. Bez něj si prostě budoucnost nedokážu představit. Bez jeho pohledů, bez vyválení ve sněhu ani bez těch našich debat to prostě nejde. Závidím každé holce, která se na něj podívá, protože každá z nich je hezčí než já. Proto jsem ráda, když jsme spolu a ony po mě hází závistivé pohledy. Nevědomě dokáže okouzlit jakoukoli ženu. Každá se na něj směje. A já vím, že není můj. Oženil se. Jeho ženu jsem viděla jen jednou, asi deset vteřin, a to na něj řvala. Přesto se bojím, že jak ji poznám, bude fajn a milá a já nebudu mít důvod ji nenávidět. A jeho dcera? Tu jsem neviděla nikdy a ani nechci. Ale závidím jí. Ještě se ani nenarodila a já jsem věděla, že bude mít nejskvělejšího tatínka pod Sluncem. A už tehdy jsem na ni žárlila. Vím, že bude krásná. Na svět se bude dívat velkýma čokoládovýma kukadlama a každý z ní bude mimo. Od rána do večera se bude usmívat zvonivým smíchem a ne se dusit, jako já. Pokud se na ni někdo jen křivě podívá, tatínek se postará o to, aby mohl kulhat o berlích. Ale pokud jednou něco provede, vrazí facku on jí, jeho malý rozmazlený fracek se urazí, zařve po něm něco nehezkého, sbalí si věci a zdrhne. A on se klidně bude plazit, lézt po kolenou a omlouvat, jen aby se mu dceruška vrátila. Tohle si vážně nezaslouží...

Za celý svůj dosavadní život jsem poznala jen jednoho kluka v mém věku, který mě měl rád. Ale jeho: "Sluší ti to." nemá na: "Kačí, vypadáš strašně!" z úst toho mého zlatíčka. Ten můj vrstevník je rozmazlený jedináček, vše se musí dělat podle něho a jak jsem se dozvěděla, své holce by dal k svátku nebo k narozeninám solničku. Pokud skočím ze schodů, měla bych podle něj být "trošku upjatější a ne tak ztřeštěná". A pokud trávím čas s někým jiným, měla bych toho okamžitě nechat a jít si s ním psát. Vidět se naštěstí nemůžeme, bydlí na druhém konci republiky! A protože chce být se mnou, měla bych se za ním přestěhovat. Haha. Nedivte se, že potom dávám přednost klukovi, s kterým je mi dobře. A je mi jedno, co si myslí okolí. Je milý, upřímný, na nic si nehraje. Nebombarduje mě otázkami: "Kde jsi byla? A s kým?" jako ten předchozí. A pokud mu řeknu, že miluju sníh, zaručeně mě v něm do tří minut vyválí. :D Tak za trest skončil v kaluži, no. :D

P.S.: Já mám Tě, jsi můj kus nebe!
... ( z písničky Tomáše Klusa )

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama