"Neboj, Ty si hubu nerozbiješ."

15. ledna 2012 v 16:04 |  Deník
Včera odpoledne jsem se vydala na zastávku pro Wolfy, protože jsme měly v plánu jít na ples, na kterém vystupoval náš milovaný spolužák T. Wolfy ale na zastávce nebyla, přestože mě doma stihla její SMSka s prosbou, at' ji tam čekám, protože sama k nám netrefí. Je zajímavé, že jinak trefí vždycky, ehm... ;)

Když už jsem tam mrzla dostatečně dlouhou dobu, projel kolem mě vlak, ve kterém se Wolfy skrývala a jela až do nejbližšího města, aby se tam otočila. A pak že jen já a moje mamka máme špatný orientační smysl, že...? :D

( Mimochodem, právě jsem si vzpoměla na tento pátek, který byl vážně... nádherný. Chci ho zpátky. Mmm... ♥ )


Po půlhodině a několika minutách jsem se na zastávce otočila a šla jsem zpátky domů, abych se vrhla po šedých a černých rukavicích a následně i po mobilu, na jehož displeji jsem našla SMSku o Wolfyných cestovatelských úspěších.

Takže jsem se znovu vydala na zastávku. Zhruba ve stejnou chvíli vystoupila z vlaku Wolfy a jala se se srdíčkami v očích sledovat jednoho kluka, který se jí marně snažil utéct. Naštěstí nebydlí tak daleko jako my, takže se "tajné" a hlavně "nenápadné" ctitelky zbavil po několika metrech. :D

U mě doma si Wolfy opsala sešity do školy a pak jsme se pokoušely o večeři aneb volioko / volské oko. Pojmem pokoušely znamená, že já jsem rozzbila na pánvičce vajíčko a Wolfy mě obíhala se slovy: "Má to hnusný tvar!" Rozpůlila jsem onen výtvor na pánvičce a Wolfy pokračovala: "Ted' to má dva hnusný tvary! A je to tenký! A neobrátíš to! A nebude ti to chutnat! Dělej, obrat' to! Ale né, ten druhý!" atd. ( Prý jsem hysterka. ) :D

Pak jsem na sebe natáhla legíny, sukni a triko, které mi pořád padá. Navrch jsem si vzala střevíčky na nejmenším podpadku, jaký je jen možný, za což mě Wolfy chtěla zabít. To se jí ale nepovedlo, protože na mě nedosáhla, hihi. :D Pak si Wolfy všimla pro mě krásné, pro ni příšerné skutečnosti. Venku totiž sněžilo! :D

Do takového počasí jsem s Wolfy a s mamkou vyšla. A Wolfy začala do desíti vteřin naříkat. Snažila jsem se ji uklidnit slovy: "Neboj, Ty si hubu nerozbiješ, Ty nemáš podpatky." To ale nezabralo, protože sotva jsem to dořekla, Wolfy kolem mě proletěla, protože jí led podklouzl. :D

Ples byl absolutně o ničem, protože náš T. se nanás ani nepodíval, tse! Tak jsme po chvíli zdrhly domů, kde jsem si já a Wolfy psaly s jedním hooodně nechápavým známým, kterého si Wolfy na Facebooku přidala do přátel. Když Wolfy odjela, ptal se mě onen známý, jestli má kluka a jakého. Na totéž se ptal i Wolfy, jenže tentokrát se ptal na toho mého. Takže odted' už Wolfy nebude mít nikdy po její dobu strávenou na již zmíněné sociální síti klid... :P
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 16:13 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Chii - chan | Web | 15. ledna 2012 v 16:46 | Reagovat

Neser. :D S orientačním smyslem to nemá co dělat. Byl to jediný způsob, jak se k vám dostat. Musela jsem holt jet kapku okolo. No. O víkendech se v takové prdeli sere na lidi, co někam chtějí jet. :D To nevíš? :D
A volí oko to není. :D Je to smažené vajíčko. Tak. :D :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama