Leden 2012

Lentilka a jejích 269 sourozenců

27. ledna 2012 v 14:41 Deník
Zase bych chtěla jedním článkem pojmout celý můj školní týden, protože mě po tuhle dobu ovládala neskutečná chut' nic nepsat. Ale na druhou stranu jsem se k tomu dokopala, takže fajn. I když nechápu lidi, kteří si založí blog jen proto, aby "zapadli" do kolektivu. Výsledný blog je tak zaplněn několika málo články a pak kde nic, tu nic. Ale zpátky k původnímu tématu. :D

V pondělí jsme v hudebce tančili. Asi tam patří uvozovky. Při téhle dvouhodinovce jsem došla k názoru, že bud' dokážu tančit jen s jedním konkrétním člověkem, nebo to neumím vůbec a jsem neskonale egoistická. ( Vím, že to druhé je pravda, ale nechte mě při mých iluzích, prosím. ) :D

V úterý mě podobná muka čekala i v tělocviku. Kamarádce Áji chyběl taneční partner, proto mě přes polovinu haly žádala, abych ho zastoupila. Když už jsem se chystala zvedat, zavolala na mě druhá kamarádka: "Nechod' tam, je to past!" a já zůstala na místě. Ale po skončení polonézy jsem se k Áji rozběhla a ujala jsem se role jejího tanečníka. Mé kroky sice byly naprosto příšerné, ale měla to, co chtěla mít! :P

McPřepadení McHerce

20. ledna 2012 v 17:03 Deník
Včera jsem měla tu čest se po čtyřech měsících vydat do divadla na stejnou hru, na jaké jsem byla minule. Ale chápejte, ti dva herci, které jsme si s Wolfy hned Harpagonsky zabrali, za to vážně stojí. ;) A tak jsme se odpoledne s Wolfy vydaly do onoho města, abychom ty své dvě lásky zase viděly.

Cesta tam proběhla v pořádku. Wolfy mě zase vyčítala věc, která se stala v listopadu a už bych na ni ráda zapoměla, což mi patrně nebude dovoleno, a já ji umlčovala tlumočením řečí našeho učitele. Potom při vystupování Wolfy zablokovala svou taškou polovinu autobusu, takže zatímco já se dávno třásla zimou venku, ona se klátila smíchy na sedadlo a zároveň se snažila procpat svou tašku, která se tam jaksi zasekla.

Chinaski - Sonet 147

17. ledna 2012 v 14:11 Písničky mého ♥
Přidávám další písničku, tentokrát Shakespearův zhudebněný sonet 147. ;)


"Neboj, Ty si hubu nerozbiješ."

15. ledna 2012 v 16:04 Deník
Včera odpoledne jsem se vydala na zastávku pro Wolfy, protože jsme měly v plánu jít na ples, na kterém vystupoval náš milovaný spolužák T. Wolfy ale na zastávce nebyla, přestože mě doma stihla její SMSka s prosbou, at' ji tam čekám, protože sama k nám netrefí. Je zajímavé, že jinak trefí vždycky, ehm... ;)

Když už jsem tam mrzla dostatečně dlouhou dobu, projel kolem mě vlak, ve kterém se Wolfy skrývala a jela až do nejbližšího města, aby se tam otočila. A pak že jen já a moje mamka máme špatný orientační smysl, že...? :D

( Mimochodem, právě jsem si vzpoměla na tento pátek, který byl vážně... nádherný. Chci ho zpátky. Mmm... ♥ )

"To" bych mu vážně neudělala...

12. ledna 2012 v 18:39 Deník
Od úterý až do dnešního dne jsem se třásla strachem, protože mi bylo slíbeno zkoušení z přírodopisu. A jako by to nebylo málo, musela jsem dělat referát do téhož předmětu, protože mi na pololetí vyšly známky 2-3 a já si vážně nechci ještě více kazit průměr. ;)

Třetí hodinu jsme měli němčinu, ve které jsem byla taky zkoušená. Naštěstí jsem o tom věděla dopředu, takže jsem dostala za jedna, což je zázrak, protože já jsem antitalent na všechny jazyky kromě toho našeho.

Následující hodiny jsme si mohly užít v již zmiňovaném přírodopise. Hned na začátku na mě učitel spustil: "Jé, Kateřina má na dnešek referát. A referát znamená vstupenku ke zkoušení, tak pojd'!"

Můj nový miláček jménem Míša

7. ledna 2012 v 22:40 Deník
Wolfy mě žádala o další článek, ale já vážně nevím, o čem mám psát...

Už dvě hodiny sedím u počítače a nehodlám odejít, dokud se mi nebude chtít hodně spát. Naši i bratr jsou pryč, za což jsem vážně ráda, protože jejich odchodu předcházela docela absurdní hádka. Ale v naší rodině se jiné druhy hádek nevedou.

Vedle mě na koberci se choulí malé šedohnědé klubíčko jménem Míša, které ted' u nás zastává roli nedávno zemřelého psa. Ten umřel na nádor a strašně mě štve, že jsem se k tomuhle tématu stala strašně apatická. Ale když probrečíte celé pondělí, už vám nezbývá dostatek slz a smutku na úterý. Ale ono pondělí jsem neudělala krok bez promočeného kapesníku a na ten černý svět jsem se dívala mýma ubrečenýma rudýma očima. A v zrcadle jsem se lekla ještě víc, a to podstatně víc, než je u mě zvykem.

R.I.P.

2. ledna 2012 v 15:29 Deník
Už druhý den se píše letopočet 2012 a já bych už chtěla, aby tenhle rok táhl do pryč...!

Včera jsme s mamkou jely novoročně popřát babičce všechno nejlepší. Přišel tam i strýc, který má těhotnou ženu. Ta se vzápětí také dostavila a začala po strýci - po mém nejmilovanějším strýci! - ječet.

Když se ho mamka zastala, akorát po nás teta začala řvát, že za všechno můžeme my a že kvůli strýci málem dvakrát potratila. ( Za to jsem mohla také já s mamkou, i když absolutně nechápu jak. ) Tak pěkně děkujeme za takovéto přání aneb Jak na Nový rok, tak po celý rok! Vážně se mám nač těšit...

Navíc jsem večer na Youtube našla video - trailer, ve kterém hraje herec, ze kterého jsem úplně mimo. Za tu minutu a čtyřicet vteřin sice řekne jen: "Anežko... Anežko moje!" ale tak nádherně a láskyplně, že se na to musím dívat pořád dokola. ( A taky se tam líbá s jednou holkou, což mi rve srdce! )

Dneska ráno mě tat'ka vzbudil telefonátem, ve kterém mi říkal, at' přijedu za ním do práce. Tam jsem se taky vypravila, jenže on tam jaksi nebyl. Jeho kolega mi řekl, že jsme se akorát minuli, protože tat'ka odjel kvůli nějakému psovi. Se zlým tušením jsem tat'kovi zavolala a zjistila jsem, že slova: "kvůli nějakému psovi" ve skutečnosti znamenají: "Náš pes krvácí, vezu ho k veterináři, asi je to jeho konec."

Po tomhle sdělení se mi zatočila hlava a já padala do něčeho hodně hlubokého... Pak jsem zase nabrala vědomí a uslzená s kolébavým krokem jsem se šla do zámecké zahrady vydýchat. Potom jsem se - s docela naivní myšlenkou, že největší příval pláče skončil - vydala za mamkou do práce. Přivítala mě smutným: "Víš to?" Neudržela jsem se a vpadla jí do náruče a ted' jsme brečely obě dvě.

Při mém návratu domů jsem uviděla na zemi kaluž krve, která mému čtyřnohému příteli vytekla z hlavy. Byl mrtvý a tat'ka s dědou a s bratrem ho právě pochovávali na zahradě.

Odpoledne jsem dostala strašnou chut' to ze sebe dostat, jít ven a s někým si popovídat. Má žádost o vyslyšení však zůstala nevyslyšena, jen s odpovědí, že zítra je škola a tak se naráz všichni musí učit...

Ale to mé malé chlupaté zlatíčko s krásnýma hnědýma očima, věčně se pletoucí pod nohama nebo ležící a spící, zůstane v mém ♥ navždy!

"To jsem fešák, co?"

"Já... Já tady vůbec nejsem. Nevidíte mě, že ne?"

"I já jsem letos pomáhal s vánočním úklidem!"