Jedna z nejkrásnějších omluv... :D

20. prosince 2011 v 14:34 |  Deník
Včera jsme byli na tři hodiny odproštěni od naší milované školy. Kluci z naší třídy totiž hráli floorbal, což dopadlo docela katastrofálně...

V pátek jsme obětovali hodinu angličtiny, aby nám náš milovaný spolužák V. a předseda naší třídy vysvětlil, jak my holky máme správně ječet, až budou kluci dávat jeden gól za druhým. Ale jaksi nám pozapoměl říct, co máme dělat, až budeme prohrávat...

V chemii nám učitel řekl, že už má nachystané diplomy pro svou geniální třídu, ale že pro jistotu - i když stejně nevyhrajeme - vyrobí i diplomy pro nás. Můj milovaný spolužák vedoucí naše družstvo se z psychického nátlaku učitelů i jeho hráčů začal hroutit, až dopadl na židli a neměl nic jiného na práci, než klepat nohou. Já bych za tenhle zlozvyk zabíjela! ( Přiznejte se, kdo z vás to dělá taky? Já jen at' vím, kam se stavit s nožem v ruce, protože při tom pitomým klap klap začínám vidět černě a hledám kolem sebe, co by se po onom dotyčném dalo hodit. Ještě kdybych se uměla trefit, ehm...)


Po cestě na halu, kde se floorbal hrál, jsme potkali třídu, která si nesla pohár za kategorii šestých a sedmých tříd. V polovině přechodu na nás jejich učitelka začala řvát s pitomým úsměvem: "Jen tak náhodou, my jsme vyhráli! --- To jen... abyste věděli." Já měla chut' se zout a hodit po ní to co jsem měla na noze, takže něco mezi kozačkou a kanadou. Stejně nechápu, proč jsem to neudělala... Jsem blbá, vždyt' já vím.

Celé ty tři hodiny zahozené na hale, kde se floorbal hrál, jsem řvala svým hlasem, za který by mě pár jedinců zaškrtilo, i když šeptám. Ale v tom humbuku se to ztratilo, takže pohoda. :D

Taky jsem čekala, že nás učitelka přijde seřvat, abychom se aspoň tady chovali normálně. Místo toho vyrvala mé spolužačce takové ty třásně, co jimi mávají roztleskávačky, a narvala se mezi nás s hlasitým: "Devítky to vyhrají! Jé-dem, jé-dem! Vy-hra-jééém!" :D ( A to ani nevěděla, že jsme měli za výhru každý slíbené pivo na účet V. ) Někdy je vážně fajn, tohle jsem od ní nečekala... :D :D :D

Po téhle prohrané hře, kdy nás rozdrtily vážně všechny třídy, proti kterým jsme hráli, jsem byla vyjímečně na obědě. Tam omylem jeden kluk vrazil hokejkou do mé vrchní i spodní čelisti, což vážně docela bolelo. Začala jsem po něm řvát, že nejsem boxovací pytel a že mi ještě víc ničí můj obličej, na který se už ani tak nedá dívat bez slz nebo soli v očích. On se jen otočil, letmo mě pohladil po rameně se svým: "Promiň." a honem ucukl. Asi si myslel, že mám v plánu mu taky vyrazit pár zubů, což jsem sice chtěla, ale touhle omluvou mě úplně odrovnal. :D

Ale ted' bych se ráda vrátila k dnešku. V přírodopise jsme každý museli říkat referát. Jakoby to nestačilo, učitel se po našem přednesu bavil tím, že nás imitoval. Když jsem byla na řadě já, šla jsem k tabuli a jen tak přeskočila nohu, kterou mi onen učitel náhodou natáhl do cesty. Tady je naše debata:

Učitel: "Tak kdo ted' půjde?"
Spolužák: "Katka!" :
Učitel: "Katka? Profesorka Katka?"
Já (naštvaně): "Já nechci titul!"
Učitel: "Tak profesorka Katka. Nebo docentka? Paed? Dr.? RNDr.? "
Já: "To si ani nezapamatuju. Jsem bez titulu!!!"
Učitel: "CSc.? Mgr.? Ing.?..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec | Web | 13. ledna 2012 v 8:33 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama