Chabá náhražka anděla

8. prosince 2011 v 19:11 |  Deník
V úterý jsem se o půl sedmé večer vrátila z výtvarky. Doma mě radostně vítal můj milovaný bratříček slovy: "Budeš čert nebo Mikuláš?" "Anděl!" "Takže Mikuláš.Díky, ségra, já jsem čert!" prohodil ke mně a odešel se soukat do obleku čerta, přestože slyšel mou odpověd'. Když jsem začala dost hlasitě protestovat, že já se svou povahou hodím jedině na anděla, vrátil se a začal řvát, že jsem bud' Mikuláš nebo čert, protože na anděla nemáme žádné šaty ani nic.

Uraženě jsem bouchla dveřmi a vrhla se ke skříni, ze které jsem po necelých pěti minutách vytáhla své bílé šaty spadající k zemi. Jenže mezitím, co jsem je hledala, nakupila se uprostřed mého pokoje hromada všech možných šatů, sukní, kalhot a já nevím čeho všeho ještě. Tuhle kopu jsem pak zase musela nacpat do skříně, protože si vážím zdraví své mamky, která s velkou oblibou navštěvuje můj pokoj.


Po úklidu přišlo naprosto nezvaně mé velké dilema. Vejdu se vůbec do těch šatů? Ééé, no, snad... Ale vždyt' jsem v nich byla poprvé a naposledy před čtyřmi lety! Přesto jsem se nějak narvala nejen do šatů, ale i do spodničky, která podpírala jejich tvar. Na tvář jsem si přimáčkla zlatou hvězdu rozměrů 1x1cm a vyrazila jsem z domu.

Pozorný čtenář jistě postihl, že jsem byla anděl bez křídel. Ale čerti taky nechodí s kopytem, teda já jsem žádného takového nikdy neviděla. ( Já vlastně nikdy neviděla čarta... :'( ) Venku už naštěstí byla pořádná tma, takže andílek s tváří velmi podobnou té Cyrana z Bergeracu, kterou právě převálcoval vlak a jen nos zůstal, a s grácií Harpagona s tlustými brýlemi, vrážícího do všech věcí kolem něj, jsem se vydala k babičce.

Tam na mně za dveřmi čekal čert v podání bratříčka. S tím jsem se pak vydala dál, za svými rodiči, prarodiči, strýcem a tetou. ( Takže u nás nechodí dospělí na malé děti, ale přesně opačně. :D ) S vysokým sebevědomí jsme vešli a hned po sobě začali řvát, že se nám nějak vytratila kniha hříchů. Teda nevytratila, ona ani nebyla. Proto mi čert pohotově hodil do rukou dva moučkové cukry v krabici a žádal, abych začala číst. Jenže já jsem se začala klátit výbuchem smíchu, takže
"knihu" přebral zpátky čert, který jen tak mimochodem nezapoměl často opakovat: "Čert bez maturity je horší než anděl s budoucí maturitou!"

A aby toho nebylo málo, při čtení špatných skutků našich blízkých mi několikrát pravým rohem bouchl do oka. Tse! Jenže ani já nebyla zrovna vzorný andílek. Pár minut jsem se pekla horkem, pak mé šaty skončily na židli a protože jsem nechtěla lítat jen v punčocháčích, spodničku jsem ze sebe nedala.

Takže pokud andělé vážně existují, at' už nikdy nedopustí, aby je zaskakovalo takové stvoření jako já a sestoupí na Zem, protože jejich vznešená pověst vzala tohle úterý za své...

P.S. : Ve středu ráno jsem se probudila s hvězdou na čele! :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama