Prosinec 2011

♥2011♥2012♥

31. prosince 2011 v 15:15 Deník
Tak už se nám docela rychle blíží rok 2012, proto bych ráda napsala něco o tomhle roce, který se pro mě stal naprosto nezapomenutelný.
Snažila jsem se užívat si každý z jeho 365 dnů, ale u některých to vážně nešlo... ;) Naopak jsou dny, které bych nejraději prožila ještě několikrát.
A at' už to byly dny na zámku, doma, v divadle, ve škole...

...chci je zpět!


1.duben - Noční prohlídka "našeho" zámku

Průvodce: "Jak se ta nehezká nemoc jmenovala?"
Wolfy: "Sračkááá!"

(Houslista hraje remix Vltavy)
Já: "Co mi to připomíná?"
Wolfy: "Co třeba Vltavu?"
Já: "Ale né, já myslím ty bubny."
Wolfy: "Já tak rád trsám, trsám, ty tak rád trsáš, trsáš, my tak rádi---trsáme!"

(Z dveří vychází Bezhlavý rytíř)
Já: "On uhne, on musí uhnout. Určitě vidí."
(křáááp!!!)
Já: "Hmm, tak asi neviděl..."

Emo Barbie: "Už budou střílet?"
Blondie Zombýna: "A všimla sis, že jsme ve sklepě???"
Emo Barbie: "Tak už budou střílet nebo ne?"
Blondie Zombýna: "Budeme jí říkat strašpytlík."
Wolfy: "Nebo pytlík!"

( Ukázka z divadelní hry Noc na Karlštejně)
Herec: "Tady nějak chybí fraucimor."
Neznámý: "Nechybí. Dívej se pořádně, vole!"

1. květen - Den otevřených dveří v "našem" zámku

Wolfy: "Mi je zimááá!"
Já: "Mi taky."
Wolfy: "Tak jdeme na ledovou tříšt'!"
(stalo se)

Wolfy (zkoumá vodní nádrž): "Jak je to asi hluboký?"
Já: "Asi půl metru, metr. Neboj, v tom se neutopíš."
Wolfy: "Já se utopím i v petce..."

20.květen - (Nejen) divadelní hra Lakomec

Harpagon: "A nalévat budeš hostům, jen když si o to řeknou. Opakovaně!!!"

25. červen - Koncert

( před námi chlap převlečený za Jacka Sparrowa )
Já: "Já chci ty boty... a ten šátek... a ty dredy... a ten kabát..."
Wolfy: "Já jsem skromná, vystačím si s originálem."

Já (otočka před námi ne zrovna oblíbeným člověkem ):
"Jé, to je ale hezkej obraz! Ááá, tady žádnej není, ehm..."

( Wolfy, já a další dva kluci na lodičkách )
Kluk č.1: "Holkýýý... vy jste do nás zase vrazily...! Toš co to jako jééé?!?"
Já: "A nebylo to náhodou naopak?"
Kluk č.1: "Oplatíme jim to?"
Kluk č.2: "Vem jí tooo!" (veslo)
Wolfy: "Přetáhni ho tím!"
Kluk č.1: "Pozooor, už jedou! Nééé, já nechci umřít tak mladej!"
Já: "Tak proč hulíš?"
Kluk č.1: "Já nevim."

31.červenec

Kamarád mě bere za ruku. "Já jsem teplej pořád!"

10.srpna - Zámek

Wolfy. "Neviděly jsme ho už dneska?" ( jednoho kluka )
Já: "Jo, jen šestkrát!"

16.září - Divadlo

Herec: "McPohodááá!"

18.září - Zámek, doma, kino

Wolfy (obrací palačinky): "Ustup... deset metrů!"

24.září - Zámek

( Oblékla jsem si triko, které mi padalo a já si toho nevšimla. Pak jsem šla za jedním klukem. )
Wolfy : "Proč se po něm sápeš? Ted'. V zámku. Před lidma. A nahá!"

30.září - Zámek

Průvodce: "Jaké máte ráda období z historie?"
Já: "Napoleona."
Průvodce: "Ten se narodil v roce 1769, že?"
Já: "Nó... hmm... asi jó."

14.říjen - Zámek

Den, kdy se Wolfy naučila za pomoci svého ponča létat

30.říjen - Noční prohlídka "našeho" zámku

Wolfy: "Natřeme to auto filajovou!"

Zombie Blondýna: "Já jsem válečný zraněnec!"

P.S.: Krásný nový rok!


Zrádný orientační smysl

30. prosince 2011 v 16:27 Deník
Je to neuvěřitelné, ale dnes ráno jsem vztávala v 6 hodin! Tento způsob mučení jsem si dokonce vybrala sama, protože jsem chtěla jet s tat'kou do Kroměříže.

To se mi také povedlo, jenže jsem v té zimě na autobus čekala 20 minut. Potom mě v Kroměříži tat'ka opustil a já jsem se vydala hledat antikvariát.

Přestože jsem měla přesné instrukce kudy jít a kudy ne, hned v první uličce jsem se ztratila. :D Orientační smysl mám po mamce, no. ;) Chvíli jsem se bezradně rozhlížela a pak jsem oslovila kluka, který šel naproti mě. Ten mě k antikvariátu nasměroval, ale asi jsem se dívala vážně dost nechápavě, protože mě tam po chvíli vysvětlování dovedl. :D

Na dveřích antikvariátu mě zarazila velká cedule s nápisem: INVENTURA, takže jsem se před dveřmi otočila na podpadku a hledala jsem druhý. Zase zavřeno, nemluvě o asi čtyřech knihkupectvích, do kterých mi vstup také nebyl dopřán. Nikde mě nechtějí! :'(

Vánoce s žiletkami

25. prosince 2011 v 16:35 Deník
Tak jsem se včera opět přesvědčila, jak mě má má rodina ráda. Jeden z dárků, které na mě čekaly pod stromečkem, totiž byly žiletky... :D Tenhle pokus o atentát zdůvodňoval "Ježíšek" tím, že popletl můj balíček s balíčkem mého bratra. Takže i ty žiletky mi byly zabaveny, tse! :D

Jinak se musím pochlubit tím, že jsem dostala krááásnou černo-fialovo-bílou košili. Sice jsem si přála celou kompletně fialovou ( pro Wolfy: filajovou ), ale tahle je tak nááádherná... ♥ Taky jsem se hned vrhla na dárek, ve kterém jsem čekala knížku. Válečníka. A byl tam! Jenže jeden z přítomných vypadal, že mi tu knížku s klidným srdcem vyrve s rukou. I tak se ale ovládl a spokojil se s pouhou otázkou: "Kačí, a přečteš ji do zítra?" Nedala jsem to, chudáček si bude muset počkat... :D

Jedna z nejkrásnějších omluv... :D

20. prosince 2011 v 14:34 Deník
Včera jsme byli na tři hodiny odproštěni od naší milované školy. Kluci z naší třídy totiž hráli floorbal, což dopadlo docela katastrofálně...

V pátek jsme obětovali hodinu angličtiny, aby nám náš milovaný spolužák V. a předseda naší třídy vysvětlil, jak my holky máme správně ječet, až budou kluci dávat jeden gól za druhým. Ale jaksi nám pozapoměl říct, co máme dělat, až budeme prohrávat...

V chemii nám učitel řekl, že už má nachystané diplomy pro svou geniální třídu, ale že pro jistotu - i když stejně nevyhrajeme - vyrobí i diplomy pro nás. Můj milovaný spolužák vedoucí naše družstvo se z psychického nátlaku učitelů i jeho hráčů začal hroutit, až dopadl na židli a neměl nic jiného na práci, než klepat nohou. Já bych za tenhle zlozvyk zabíjela! ( Přiznejte se, kdo z vás to dělá taky? Já jen at' vím, kam se stavit s nožem v ruce, protože při tom pitomým klap klap začínám vidět černě a hledám kolem sebe, co by se po onom dotyčném dalo hodit. Ještě kdybych se uměla trefit, ehm...)

Sladké vs. Kamarádka

18. prosince 2011 v 19:15 Deník
Tak jsem se včera hodinu(?) dvě(?) přesvědčovala o tom, jaká je Wolfy skvělá kamarádka.
Než mě večer opustila, měla přísně nakázáno mě udržet doma za jakoukoli cenu, protože já jsem chtěla/nechtěla pryč. ( Za mým ♥, chápejte. :D )

Za můj pobyt doma padla velká obět'. Polovina perníků, které jsem pekla s úmyslem v budoucnu pěkně ozdobeného vánočního stromku i čokoláda pečlivě skrytá za oplatky, (ty taky nepřežily!) prohrály boj s mou mlsnou. Tahleta sladká udržovadla mé skromné osoby mi však prokázala větší službu než Wolfy, se kterou jsem si psala na Facebooku. Její rady ohledně toho, abych se nerozběhla ven, totiž zněly:

Podezřele suchá kamarádka

16. prosince 2011 v 22:16 Deník
Proč všechno všichni z mého okolí pořádají hromadný útok na mou chabou nervovou soustavu?

Dneska jsme s Wolfy zase jely na "náš zámek". Tot' v poslední době znamená výlety do cukrárny. Ještě než jsem vyšla z domu, panovalo venku celkem pěkné počasí, až na ten vichr, ehm. Po tom, co jsem udělala pár kroků a už jsem neměla čas se vracet, spustil se déšt'. Při vstupu do autobusu jsem byla docela slušně mokrá a proto mě překvapila usmívající se Wolfy, která byla podezřele suchá. Po výstupu z autobusu se ale vlhkost našich svršků vyrovnala, což mi vůbec nevadilo... :D ( Já vím, jsem strašná. )

Citáty Johna Lennona

16. prosince 2011 v 20:25 Citáty
Naprostou náhodou jsem se před chvílí ocitla na stránkách s citáty a zaujal mě jeden Johna Lennona:

♥ "Říkáš: Miluji déšt'. Když ale prší, jdeš se schovat, abys nezmokl. Říkáš: Miluji Slunce, ale když svítí, jdeš se schovat do stínu. Mám strach, že mi jednoho dne řekneš: Miluji tě." ♥

Tenhle citát mě donutil najít si více Jeho citátů. Ty, které se mi z nich nejvíce líbily, sem přidávám.

"Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke Slunci a všechny stíny padnou za tebe." ♥
♥ "Hledali jsme štěstí a našli jsme sebe." ♥
♥ "Tvůj hlas mě uklidňuje, ale slovům prostě nerozumím." ♥
♥ "Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij." ♥
♥ "Jediný prostředek, jak život snést - považovat ho za krásný." ♥
♥ "Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život." ♥
♥ " Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci." ♥
♥ "Každý září jako měsíc, jako hvězdy, jako slunce. Každý září. Přidej se." ♥
♥ "Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem." ♥
♥ "Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují." ♥

P.S.: ♥ "Nevěř nikomu, komu je přes třicet." ♥

Klap, klap, klap!

14. prosince 2011 v 14:59 Deník
Taky máte nějaký zlozvyk, který Vás na okolních lidech dokáže úžasně vytočit? Za který, pokud jej někdo dělá ještě k tomu schválně, máte chut' ho zapleštit? Pokud ne, jste vážně št'astní lidé...

Já bohužel jeden takový mám, a asi to dávám moc často najevo, protože Wolfy to moc dobře ví. Snad z důvodu a přání, že ji konečně zaškrtím a ona bude mít ode mě věčný pokoj, se dnes celou matematiku rozhodla klepat pravou nohou. Jak já to nesnáším! I když to dělají fajn lidi ( ♥ ), je to hrozné...!

Tichem... ehm... "tichem" naší třídy se tak kromě obvyklého šepotu neslo i tichoučké: "Klap, klap, klap!" Mé chuti Wolfy zabít ale zabránil můj vrozený klid, díky kterému jsem směrem k ní jen každou minutu vrčela: "Máš nedostatek sexu." ( Tímhle nás totiž poučil náš milovaný učitel přírodopisu, když rozebíral naše zlozvyky. )

Při téhle mé rádoby klidné poznámce se rychle otočil můj spolužák sedící před námi. Pak si ale asi uvědomil, kdo za ním sedí, proto svou hlavu opět vrátil dopředu. Rovnice s dvěma neznámými se mu očividně zdály zajímavější...

Ale přiznávám, i já mám své zlozvyky. V poslední době hlavně ten, že nedokážu v klidu projít kolem Wolfy. Ale ona si za to může vyloženě sama! Dobře ví, že jsem úchylná na mikiny, zvláště hnědé a černé. Přesto do školy chodí v hnědé mikině a pak se diví, že jí celý den přes hlavu přehazuju kapuci se slovy: "Bonne journée!" (Tot' můj nejoblíbenější "citát" z děl Williama Shakespeara. :D )

V dnešních pracovkách jsem jí takhle přes hlavu hodila nejen kapuci, ale i bundu a navrch jsem ji zabalila do jejího šátku. Wolfy ale začala máchat rukama s odůvodněním, že přece plete, takže to vypadalo, jako by pod šátkem skákali nějací malinkatí tvorečkové. Při pohledu na naši třídu si pak učitel neodpustil přednášku o tom, jaká jsme hrozná třída. Na závěr nezapoměl dodat, že v zadu sedí nějaký debil s šálou a on ani neví, kdo to je. ( Wolfy, promiň... )
Závěrem přidávám dnešní hlášky:

Učitel: "Tak já vám to ještě jednou vysvětlím."
Wolfy: "Dvakrát!"
Učitel (si povzdechne): "No tak dvakrát..."

Učitel: "Musíte si podat žádost o vydání zápisového léstku!"

Já: "Neklepej tou nohou. Máš nedostatek sexu."
Wolfy: "Myslíš, že mi to napíšou do výstupního hodnocení?"
Já: "Že by? Aby Tě pak uspokojil učitel?"
Wolfy (po 10 minutách): "Ty pchasééé!"

Učitel: "Zabijeme tady dvacet minut."
Wolfy: "Nebo učitele..."

Láska vs. "láska"

12. prosince 2011 v 17:33 Deník
Už asi deset let opakovaně předkládám okolnímu světu, že já štěstí rozhodně nemám. Stále častěji si ale uvědomuju, že já ho mám. A vážně dost...

Nejde jen o to, že mi ve škole projde snad všechno, známky netušeně a za odborné asistence kolegů spolužáků udržuju v průměru a učitelé jsou na mě fajn. ;)

Každý den potkávám holky mého věku, které si o sobě myslí kdo ví co. Jejich životním cílem je nikdy nebýt nezadaná déle než tři dny, potom se se svým "přítelem" nafotit a výsledek hodit na Facebook. Pod fotku napsat: "I lOve yOu, MiLasHku ♥ " a na druhý den mu velestatečně napsat SMSku o tom, že je stupidní kretén a ona neví, jak s ním vůbec (ten nanejvýš týden) mohla vydržet. Vážně nechápu, jak to někomu může k životu stačit...

Chabá náhražka anděla

8. prosince 2011 v 19:11 Deník
V úterý jsem se o půl sedmé večer vrátila z výtvarky. Doma mě radostně vítal můj milovaný bratříček slovy: "Budeš čert nebo Mikuláš?" "Anděl!" "Takže Mikuláš.Díky, ségra, já jsem čert!" prohodil ke mně a odešel se soukat do obleku čerta, přestože slyšel mou odpověd'. Když jsem začala dost hlasitě protestovat, že já se svou povahou hodím jedině na anděla, vrátil se a začal řvát, že jsem bud' Mikuláš nebo čert, protože na anděla nemáme žádné šaty ani nic.

Uraženě jsem bouchla dveřmi a vrhla se ke skříni, ze které jsem po necelých pěti minutách vytáhla své bílé šaty spadající k zemi. Jenže mezitím, co jsem je hledala, nakupila se uprostřed mého pokoje hromada všech možných šatů, sukní, kalhot a já nevím čeho všeho ještě. Tuhle kopu jsem pak zase musela nacpat do skříně, protože si vážím zdraví své mamky, která s velkou oblibou navštěvuje můj pokoj.