Září 2011

To... To jako vážně???

30. září 2011 v 19:34 Deník
Tak konečně pátek! Hurá! :D
Ve škole jako vždy nuda. Hlavně mně dorazila učitelka, která na nás při vstupu do fyziky zaječela: "Když jste tolik nabití energií, tak klidně můžeme psát test." Chápete to? My že máme energii? Vždyt' jsme se těch pár metrů od naší třídy do učebny málem doplazili a pak vyčerpáním padli na lavice...
......................................................................................................................................................................
Když jsem potom konečně vypadla ze školy, jela jsem do "našeho zámku". Hmm...♥ Já to tam mám tak ráda, což je pro ostatní nepochopitelné... ( A pro mně vlastně taky. ;D ) Ale netuším, proč mi to každý dává tak okatě najevo. Co je na tom tak divného? Viz následující debata, která nastane každý den, kdy se tam hodlám vydat:

"Ahoj."
"Ahoj. Kam jedeš?"
"Do zámku."
"Do zámku?"
"Do zámku."
"To... To jako vážně???"
"Naprosto vážně!"
"Ééé...!"
...
......................................................................................................................................................................
Dnes mě dokonce překvapil i jeden kluk (ehm, mmm...), co tam provádí. Zaujal mě debatou začínaje zámkem a konče chemií. :D
Zezačátku jsem se mu chtěla omluvit, protože jsem na něj při našem posledním shledání vystartovala s otázkou, kolik je na zámku místností. Jeho obličej docela jasně naznačoval jeho vnitřní pochody: "Co ta holka chcééé??? A proč se ptá zrovna mě, vždyt' já tu jenom provádím?!? Stihnu zdrhnout? Nestihnu zdrhnout?"
Potom ze sebe vyrazil akorát: "Ééé... hmm... Sedmdesát?" a já ho radši nechala dál žít ve svém světě, kde na něj neútočí čtrnáctileté holky s dotazy, na které by si odpověd' mohly najít úplně klidně samy, jenom kdyby chtěly. Chudáček... :D
......................................................................................................................................................................
Tak už já letím, mamka se právě rozhodla pro malý výlet na kole a venku už je tma. Jééé! :D

Posledních pár dní aneb Jak ten článek nazvat? ... :)

20. září 2011 v 14:39 Deník
Dnešní dopoledne se do mě pustilo svědomí. První mi jen tak potichoučku našeptávalo: "Chtělo by to nějaký nový článek." a ted' tu po mě vyloženě ječí: "Tak už konečně piš!!!" Takže tot' důvod tohoto článku o ničem...
Po dvaceti dnech ve škole už asi začnu odpočítávat dny, hodiny a snad i minuty do prázdnin. Já už ty prázdniny vážně potřebuju!!! ( A hlavně je chci! ) :D
V neděli jsem zase byla v "našem" zámku. :D Mamka objevila výbornou cyklostezku, takže jsme tam vyrazily na kole. :)
Po vstupu do zámku mě čekal velký psychický šok. Přede mnou se vynořila osoba, která mě nemá příliš v lásce. Vlastně ani trošku. A já ji - teda vlastně jeho - taky ne. Na: "Dobrý den." jsem ze sebe dovedla vyrazit jenom: "D-d-d-dobrý den." a otočila jsem se. Má životní filosofie při setkání s touhle osobou totiž byla, je a bude: "Nevidím já jeho = nevidí on mně!"
Na zpáteční cestě jsem kolem najela na kámen a odhodilo mě to na druhou stranu. V tu chvíli se za mnou vynořil nervózní cyklista a začal řvát ( zdůraznuji: řvát ): "Uhni!" I s kolem jsem se odplazila do trávy, protože ten magor mě přece nemohl objet. Když jsem se pak zvedla a uviděla svoje odřeniny, nasedla jsem na kolo a doháněla mamku. Povedlo se mi přitom dohnat toho ... a chvíli jsem jela vedle něj, abych mohla řvát na mamku: "Já tam padám a ten debil na mě řve uhnííí!" a pár krásných slov, které by v mém slovníku nikdo nečekal. Ten chlap se díval pohledem: "Zabiju ji. Ale jak? Podřežu ji? Rozčtvrtím ji? Hlavně ji pořádně zmlátím. Ale co pak? Budu ji mučit. A rozřežu ji...!" Asi že se ještě ted' rozhoduje, jaký způsob mé vraždy by mu nejvíce vyhovoval. Po shlédnutí části jeho vnitřním rozhovoru jsem ho předjela a jela za mamkou.
Pomsta byla sladká...! :D



Úsměv = skvělý den!

14. září 2011 v 17:30 Deník
Tak jsem dnes měla po dlooouhé době skvělý den. :D No věřeli byste tomu, vždyt' je středa??? O.o
A přitom začal úplně nevinně. Ráno mě vyjímečně nezbudil budík a já jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem vzhůru o celé půlhodiny dřív! Využila jsem toho a šla jsem na počítač, kde jsem si pořád dokola musela přehrávat Billie Jean od Davida Garretta. (♥) Následně jsem během pěti minut zvládla oblékání, házení učebnic a sešitů do batohu ( tím se přece nebudu zdržovat večer ;D ) a další podobně nudné věci.
Potom jsem konečně vypadla z domu a jela do města, kde se nachází ona dětmi, mládeží a někdy i učiteli nenáviděná budova jménem škola. Pak jsem se setkala s Wolfy a byl mi od jednoho... hmm... kluka věnován nejkrásnější úsměv na světě. :D Jenže to viděla i Wolfy a pak mi během češtiny dala najevo, že kdybych jí toho kluka přenechala, vůbec by jí to nevadilo. Ale já ho nedám! :D A na základě toho úsměvu jsem dnes několikrát dovedla během chvilky vyběhnout schody, po kterých se obvykle plazím tři minuty. :D Hi hi. :D
Dokonce se dneska ani jedna kráva za mnou nepokusila mě ani Wolfy naštvát. Ono se jí to sice ještě nikdy nepovedlo, ale ona si myslí, jak je v tom dobrá. :D Přitom mé debaty s ní většinou ( co většinou, vždycky! ) skončí jejím ztrapněním. Například včerejší debata:
Ona: "Jááánička, to je velká dááámička."
Já: "Víš, že jediný, komu tohle pořvávání vadí, jsem já? Jana tě totiž absolutně ignoruje."
Ona: "To jsem ráda. Ted' ještě vymyslím něco čím bych naštvala tebe a budu spokojená!"
Ponaučení??? Nemá cenu se bavit s někým, kdo má IQ mínus 127. Takovou chybu už příště neudělám. Teda... snad. :D

P.S.: "Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí, že srdce je doma." Luis Schmidt

Úsměv :D :D :D

9. září 2011 v 22:10 Citáty
"Úsměv trvá jen chvilku, ale někdy se na něj vzpomíná celý život." neznámý autor
***
"Úsměv je světlo, které při pohledu do očí naznačí že srdce je doma." Louis Schmidt
***
"Nikdo není opravdu dobře oblečen, nenosí-li na tváři úsměv." Percy Bysshe Shelley
***
"Úsměv je levnější než elektřina a přede dává více světla." Archibald Joseph Cronin
***
"Smích a úsměv jsou brány, kterými se do člověka dá propašovat mnoho dobrého." Christian Morgenstern
***
"Úsměv je nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi." Victor Borge
***
"Vrásky by měly naznačovat pouze to, kde býval úsměv." Mark Twain
***
"Veselému člověku připadá veselý celý svět." Johann Wolfgang Goethe


Já už tam nechci...

8. září 2011 v 16:46 Deník
Já už tam nechci... Díky tomu strašnému místu je mi každé ráno špatně a i přesto tam musím... Ano, uhodli jste. Sama se sebou se tu bavím o oné odporné věci... budově... jménem škola.
Přes prázdniny jsem to slovo použila jen asi pětkrát, většinou když jsem se bavila s inteligentními lidmi, kteří mě ještě dobře nepoznali.
V soukromí jsme s Wolfy používaly "ty-víš-co" a "ty-víš-kam". Sice delší, ale nezní to tak hrozivě. :D
Tehdy jsem ještě netušila že budu sedět s Wolfy v prostřední řadě ve třetí lavici. Vlastně na tom není nic hrozného, jen to, že za mnou sedí jedna kráva kterou Wolfy nesnáší a vedle ní druhá, kterou zase nemusím já. I to by se možná dalo přežít, kdyby pořád neměly potřebu něco komentovat. Hlasitě komentovat. A samozřejmě že jim nikdo nic neřekne, ony jsou přece hodné a proto se jim nadržuje.
Kromě spolužáku a spolužaček mi drásají nervy i učitelé. A těm to jde o hodně lépe. Pořvávání oné krávy za mnou dokážu ignorovat vytáhnutím mobilu a následným prohlížením fotek, ale test první vyučovací hodinu onoho předmětu se prostě zvládnout nedá. Teda ne na jedničku. Tu dostala jen druhá polovina třídy, které jsme jako hodní spolužáci prozradili otázky. Já sama jsem spokojená s trojkou. :D
Jednoho učitele jsem potkala na chodbě a nějak nebyla možnost se mu vyhnout. :D Proto jsem byla nucena pronést směrem k němu: "Dobrý den." Odpovědí mi bylo: "Jedenáct ručníků." :D
Tak si tak říkám, kdo je normálnější? Učitelé nebo žáci??? :D

Druhý den ve škole

3. září 2011 v 19:57 Deník
Tak už druhý den ve škole... :'(
I když, zatím na nás jdou celkem mírně. Včera jsme ze školy zdrhli už za hodinu a dneska jsme šli do kina na film Lidice.
A protože miluju historii, film se mi až na pár záběrů líbil. A troufám si říct, že kdyby ho můj vedle mě sedící spolužák pořád nekomentoval a vzadu pořád jedna kravka nepoukazovala na to, že její inteligence je na bodu mrazu a přesto stále rapidně klesá, asi by mi ukáplo pár slz. Jenže já tam na onoho spolužáka řvala: "Drž hubu, já to nevidím po čtvrté jako ty!" a mezitím se nakláněla co nejblíže k němu, protože voněl jako "někdo". :D
"Někomu" jsem se dneska snažila vyhnout a zároven ho potkal. Divný, co? To první se nesplnilo, protože jsem s Ním byla hned dvakrát. :D Hi hi. :D On je totiž strašně krásný pocit, když jsem v Jeho blízkosti už poněkolikáte za den a on mi začne říkat, jaký že má štěstí a že mě tak rád vidí. Mmm... :D Jenže už to, že jsem mu na Jeho "Čau!" odpověděla "Ahoj!" vyprovokovalo mou kamarádku k přednášce, at' ho přestanu balit. Wolfy se radostně přidala se svým: "Kluk si vzal ženu, stal se z něho muž a měl manželku. Pak se jim narodilo dítě - krásné miminko - které vozili v kočárku a byli z nich rodiče." Nebo nějak tak, přesné znění věty si už nepamatuju. (Radši.)
Pamatuju si jen, že jsem se rozmýšlela, kterou z nich zaškrtím první. Ale protože jsem takové milé povahy, Wolfy se ted' někde směje nad tímhle článkem a Kikina (tot' jméno kamarádky provokatérky) přemýšlí, jak mě naštve příště.
A já vím, že se jí to zase povede... :)

P.S. Omlouvám se, článek jsem psala včera a zveřejnuju ho až dnes, proto ty zmatky ve dnech. :D


Roztomilá hysterka a bratr zamilovaný do Šmoulinky :D

1. září 2011 v 19:08 Deník
Právě se mě pokusil zabít můj vlastní bratr. Ale přežila jsem! (Smůla, co?)
Kdo by řekl, že mě obětuje kvůli Šmoulince. Ano, čtete dobře. Už druhý den na mě řve, at' najdu takovou tu kartičku z Alberta, na které je v 3Déčku Šmoulinka. :D Pro zajímavost, bratr má 16 let. :D Já tohle nechápu...
Včera jsem mu pracně vysvětlovala, kdo jsou to optimista a pesimista. Na vysvětlení pojmu flegmatik mi nezbyl dostatek psychických sil. Tak snad někdy příště, bratříčku... :D
Celkově... My dva jsme asi dost divní sourozenci. (Hi hi, prý asi!) On v 16 zamilovaný do Šmoulinky a já nedávno nazvaná "roztomilá hysterka". :D Copak můžu za to, že když jsem nervózní, začnu kolem sebe šermovat rukama jako úplný magor? Navíc se na mě v tomhle případě začne dívat minimálně deset lidí s úsměvy typu: "To je tak krásný, když někdo panikaří a já to nejsem!"
Navíc jsem se dneska chystala zemřít jinak než zaškrcením. Hodlala jsem spadnout před "někým" na zem a už se nikdy neprobudit. (To není plán sebevraždy, jen se mi často odkrvuje mozek a tím pádem sebou sekám na zem a vypadám jako mrtvá.) Jenže... nevyšlo to. Místo toho jsem si s "někým" povídala o tom, že bychom se společně přestěhovali do psychiatrické léčebny v jednom celkem blízském městě. Důvod? Je postavena v nádherném secesním slohu, který oba milujeme. :D
Tak já radši končím tenhle velmi "inteligentní" článek a zdrhám pryč. Mějte se pěkně. :D